Zámek Vranov nad Dyjí

25. 10. 2023

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenném městysu v okrese Znojmo. Městys se rozkládá pod předhradní nádrží Vranov v údolí řeky Dyje. Městys leží asi 22 km do Znojma.

Historie:

První písemná zmínka o Vranově pochází z roku 1100. Patrně za vlády Břetislava II. v letech 1092 - 1100 byl založen patrně dřevěný hrad v románském stylu, jehož zbytky se dochovaly v jádru kostela Nanebevzetí Panny Marie. Hrad byl zabezpečen palisádami s příkopy a sypanými valy. Hrad byl vybudován na strategickém místě jako součást podyjské obranné soustavy strážních hradů při jižní hranici země, proti nebezpečí z Dolních Rakous. V roce 1183 bylo území svěřeno Řádu maltézských rytířů. Ke stavbě nového hradu, došlo patrně pro zkázu původního, na protilehlém skalním výběžku došlo snad počátkem 13.století po kolonizaci Podunají. Hradní jádro bylo tvořené palácem, válcovou věží a věží s kaplí. Zaujímalo nejzazší část ostrohu nad Dyjí. Z rozsáhlého opevnění se zachovaly především předsunuté body, strážní věž na východě ostrohu, vodní věž na severním srázu nad řekou. Na místě bývalého hradu vznikl kostel, který je doložený v roce 1259. Patrně v roce 1310 se hradu zmocnil Jindřich z Lipé, jemuž Jan Lucemburský potvrdil jeho držbu listinou z roku 1323. V témže roce je také zmíněná osada pod hradem. V roce 1363 se zámek vrátil do rukou krále. V roce 1375 byl hrad odevzdán do zástavby Mikuláši Pillungovi z Gilgendergu. Hrad poté sloužil jako základna pro loupeživé jízdy z Rakouska, takže se v roce 1406 vrátil do královského držení. V roce 1421 jej však král Zikmund předal Smilovi Bítovskému z Lichtenburka. Lichtenburkové nechali město v letech 1423 - 1431 obec obehnat hradbami, důvodem bylo pravděpodobně dobytí hradu husity v roce 1425. Roku 1516 bylo vranovské panství prodáno Archlebovi z Boskovic, který jej v roce 1525 postoupil Janovi z Pernštejna. Následně panství roku 1528 získal Zdeněk Meziříčský z Lomnice, roku 1552 Krajířové z Krajku, roku 1560 Petr Čertorejský z Čertoreje. V této době bylo opevnění hradu zesíleno. Centrem zůstalo jádro s hlavní válcovou věží, podélným patrovým palácem a věžovitou stavbou s kaplí v místech dnešního sálu předků. Kolem hradu vzniklo zdivo s hranolovou strážní věží na západní straně, hranolová mostní věž na severní straně chránila zásobování hradu vodou čerpanou z řeky. V roce 1568 panství koupila Estera z Ditrichštejna, která nechala založit doly na železnou rudu a hamry s několika tavícími pecemi. Ditrichštejnové také nechali hrad obestavět renesančními budovami. V roce 1601 panství koupil Hanuš Volfart Štrejn ze Švacernavy. Následně panství v roce 1614 koupil Volf Dětřich z Althannu. Za účast na stavovském povstání jim ale bylo v roce 1619 zkonfiskováno. V roce 1629 se dostalo do rukou Janu Arnoštovi ze Šerfenberka. V roce 1645 městečko obsadila a zpustošila švédská vojska, která dobývání hradu po několika měsících vzdala. V roce 1665 odkoupili panství Starhemberkové. Městečko se nacházelo v dezolátní stavu, poválečné panství bylo zpustlé a zčásti vylidněné. Hrad navíc zasáhl ničivý požár, který dokončil jeho zkázu. V roce 1680 se panství vrátilo Althannům. V roce 1686 se započalo s přestavbou hradu na barokní zámek. Z nejstaršího období se dochovala pouze hradební zeď a tři věže. Na místě bývalého hradu vyrostl trojkřídlý zámek s přilehlým sálem předků a s rodovou kaplí Nejsvětější Trojice na severní straně výběžku. Touto kompozicí vznikl obdélný čestná dvůr, obklopený třemi křídly paláce. Bylo upraveno zámecké okolí na přírodní park s řadou drobných staveb. Althannové panství vlastnily až do roku 1793, kdy je získal Josef Hilgartner z Lilienbornu, který nechal zámek upravit do klasicistní podoby hlavně co se výzdoby interiérů týče. V téže době u zámku vznikl i klasicistní park a obora. V roce 1799 koupil panství Stanislav z Mniszku. Poté panství od roku 1846 držela Helena Stadnická. Po vzniku Československa byli do všech úřadů dosazeni čeští úředníci, přestože zde bydlelo převážně německé obyvatelstvo. Národnostní otázka tedy nebyla nikdy uspokojivě vyřešena, ale život se ve Vranově pomalu vzpamatovával z válečné chudoby. Vranovské panství tvořily převážně lesy, ale také pivovar, cihelna, vápenka, lihovar, mlýn a pila. Hrabě Adam Stadnický se přestěhoval do Polska a po první pozemkové reformě přišel téměř o veškerou půdu. U Vranova se nachází Vranovská přehrada, vybudovaná v letech 1930 - 1933 kvůli časté záplavové aktivitě řeky Dyje. Jedná se spíše o jezero dlouhé asi 30 km a hluboké přibližně 45 metrů, které zasahuje až pod hrad Bítov. Po mnichovské konferenci se Vranov stal součástí Třetí říše a odešlo odsud téměř veškeré české obyvatelstvo. Zámek byl polské rodině zabaven a prodán Gebhardu von der Wense-Mörse. Po bitvě o Budapešť v roce 1945 v něm byli ubytováni velitelé ustupujících oddílů jednotek SS. Když se těsně před koncem druhé světové války dostal Vranov do rukou Rudé armádě, tak se její příslušníci začali mstít na německém obyvatelstvu, které po odchodu německých vojsk zůstalo bez ochrany. Následně se sem přesunuly z vnitrozemí partyzánské jednotky a podílely se na represích. Lidé byli šikanováni, mučeni, bylo jim vyhrožováno odvedením na Sibiř a ženy znásilňovány. Následně byli obyvatelé donuceni opustit městečko i republiku do dvaceti čtyř hodin, kdo tak neučinil byl zastřelen. V bývalé továrně na keramiku byl zřízen pracovní tábor. Zaměstnanci elektrárny měli zaučit české obyvatelstvo a jako protislužba jim měl být ponechán k odvozu ze země celý osobní majetek. Tito lidé však byli oklamáni, poté co si stěžovali byli na týden uvězněni a poté vyhnáni za hranice. Hned po odsunu německého obyvatelstva proudili do městečka osídlenci z blízkého okolí. Následně sem začali proudit i lidé se vzdálenějších míst naší republiky. Poničený zámek byl po skončení války zkonfiskován a zpřístupněn veřejnosti. V sedmdesátých letech došlo k opravě a obnově zámku. V roce 2001 byl zámek zapsán na seznam Národních kulturních památek.

Natáčení:

Nesmrtelná teta, Císařovy nové šaty, Andělská tvář, XXX, Brněnské kolo, Třetí skoba pro kocour, Kde bydlely princezny, O pokladu Anežky České, Toulavá kamera, Kluci v akci

Majitelé:

1.králosvský majetek (1092 - 1310, 1363 - 1375, 1406 - 1421, 1619 - 1629)

2.Páni z Lipé (1310 - 1363) šlechtický rod

3.Mikuláš Pillung z Gilgendergu (1375 - 1406) šlechtic

4.Lichtenberkové (1406 - 1516) šlechtický rod

5.Archleb z Boskovic (1516 - 1525) šlechtic

6.Jan z Pernštejna (1525 - 1528) šlechtic

7.Zdeněk Meziříčský z Lomnice (1528 - 1552) šlechtic

8.Krajířové z Krajku (1552 - 1560) šlechtic

9.Petr Čertorejský z Čertoreje (1560 - 1568 šlechtic

10.Ditrichštejnové (1568 - 1601) šlechtický rod

11.Hanuš Volfart Štrejn ze Švacernavy (1601 - 1614) šlechtic