Zámek Valtice

25. 10. 2023

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenném městě v okrese Břeclav. Město leží asi 9 km západně od Břeclavi u hranic s Rakouskem.

Historie:

Rozsáhlé končiny na levém břehu Dunaje tvořily od nepaměti výspu známého světa. V onom věku se na severní hranici římského impéria rozkládaly nekonečné lesy, obývané divokými kmeny, s nimiž Římská říše po staletí vedla boje o své přežití. Z těchto zmatků vznikla východní marka, tedy budoucí Rakousko. Tato oblast měla chránit srdce nové říše před nájezdy divokých maďarských nájezdníků. Nespoutaná krajina kolem řeky byla neklidným nárazníkovým pásmem až do porážky Maďarů v bitvě u Lechu. Od 8.století do této oblasti začali pronikat neohrožení misionáři a osadníci, které sem posílali pasovští biskupové. V 10.století však biskupům do obou březích řeky vyrostly dva mocní soupeři Přemyslovci a rakouští Babenberkové. To mělo za následek že se do oblasti začali hrnout lidé sloužící rakouským a bavorským vévodům, posléze ale také lidé sloužící českým knížatům. Začaly se tedy zakládat osady ale střety mezi odlišně hovořícími kolonisty a jejich pány, provázené válkami, hrozily přerůst v rozsáhlý konflikt obou sousedících zemí, které však ještě neměly pevně stanovené hranice. Hranice mezi oběma státy byla stanovena v Chebu v roce 1179, avšak brzy toto pomezí začala překračovat dynastická politika. První písemná zmínka o osadě je z roku 1192, kdy se v něm nacházel také dřevěný hrad. V roce 1193 hrad od pasovských biskupů získal rakouský šlechtic Wichard ze Seefeldu. Právě Seefeldové hrad přebudovali do pozdně románské podoby. Jednalo se o mohutný pomezní hrad. Dominantou rozsáhlého kamenného hradu na mírném návrší byla vysoká polygonální věž, chránící vstupní bránu a patrový palác, rozkládající se na západní straně hradního jádra. Lze předpokládat že hrad měl svoji užitkovou zahradu, tedy zelinářskou a bylinnou, patrně doplněnou ovocným sadem, vinicemi a možná i chmelnicí. V roce 1270 však Seefeldové vymírají po meči, následně roku 1278 umírá český král Přemysl Otakar II. a české království se stává součástí Rakouska. Valtice získávají Kuenringové, za nichž byl hrad rozšířen a v osadě byl roku 1286 založen minoritský klášter. Přemyslovci se sice vrací k moci, ale soupeření mezi oběma zeměmi na politické scéně nepřestalo. Toto kvetoucí panství tedy muselo čelit konfliktu mezi Janem Lucemburským a rakouskými vévody. Česká vojska hrad dvakrát obsadila a nakonec roku 1347 pobořila. Valtice se v roce 1347 dostali do držení Potendorfů. V této době se také hrad opravil. Hradní komplex byl soubor budov s věží, vysokou bránou a patrně dvěma nádvořími, otevřený dvěma vjezdy. Jedním se do hradu vstupovalo ze současného prvního nádvoří a druhým z prostoru dnešního zámeckého parku. Součástí hradu byla od roku 1377 také kaple, založená mimo hradní jádro. V roce 1387 se majiteli panství staly Lichtenštejni. Valtický hrad poškodily husité a následné střety mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Následně se Valtice dočkaly obnovy a prosperity. Na severozápadě od stávajícího hradu vznikla nevelká čtyřkřídlá renesanční budova s arkádovou lodžií. Dvoupatrový zámek propojovala s hradními budovami na severu a jihu dvě krátká křídla s koridory, uzavírající mezi oběma stavbami malé pravidelné nádvoří. Dále se na celém objektu sjednotila fasáda. Zámek měl mimoto také nárožní věže nebo bastionové rizality. Patrně po třicetileté válce se zámek začal upravovat do manýristického stylu. Vznikl nový zámek zřejmě v rozsahu dnešní hlavní zámecké budovy, připojený směrem k městu pravidelným vnitřním nádvořím ke starším renesančním částem. Tento palác tvořila třípodlažní stavba s hranolovou věží. Zámecké interiéry ozdobily štuky. Vznikla také nová zámecká kaple a opravily se střechy. Vzniklo také nové předzámčí. Bylo vystavěno za někdejším hradním příkopem, tvořila jej dvě křídla o šesti okenních osách a bylo zakončeno hranolovými pavilony s přistavěnými balustrádovými terasami. Křídla propojoval příčný trakt s hlavní bránou, jež nově vzniklé nádvoří, orientované k městu, uzavírala. V 18.století byl proto zbourán starý hrad a zámek byl barokně upraven. Celý rozsáhlý areál byl zmenšen. Starší renesanční zámek byl zčásti rozebrán na stavivo, zčásti byly jeho vedlejší trakty přeměny v hospodářské budovy. Z renesančního období se zachovaly dvě hranolové nárožní věže, ze kterých vedou nízká boční křídla, uzavírající s hlavní budovou čestný dvůr. Od té dob areál tvoří třípatrová čtyřkřídlá budova s konírnou, jízdárnou, galerií, divadlem a kočárkovnou. V bezprostřední blízkosti zámku byla v roce byla v roce 1727 vybudována barokní francouzská zahrada. V jejím středu se nacházela vodní nádrž s fontánou, obklopena tvarovanými trávníky a velkými kamennými vázami. Celou plochu potom lemovalo stromové loubí, ústící do dvou altánů umístěných symetricky po stranách zámecké fasády. Z toho bastionu vedla cesta lemovaná stromy a napájela se na most propojující zahradu v předpolí zámku se zahradou za příkopem. Následně byla zahrada doplněna anglo-čínským krajinným parkem s několika drobnými stavbami a vodními prvky. Křivolaké cesty mezi kvetoucími keři doplňovala stinná loubí, květinové záhony, kamenné vázy, umělá jeskyně, poustevna či nevelký čínský pavilon na návrší, po jehož svahu stékala romantická vodní kaskáda. Koncem 19.století byla zahrada i park přebudovány do anglické podoby. Formální části zahrady, náročné na údržbu, nahradila volně krajinářská dispozice s větším množstvím stromů a keřů. Zasypal se středověký hradní příkop a tak vznikla rozsáhlá louka za hradní fasádou. Přes palouk lemovaný keři se došlo na most a odtud dále do parku, který se skládal ze tří rozsáhlejších luk, obklopených shluky stromů a keřů. Parkem vedlo několik cest, směřujících k drobným stavbám. V jeho dolní části se rozkládal ovocný sad a kuchyňská zahrada, zavlažovaná rybníkem. Jižní průčelí zámku bylo upravováno mezi lety 1912 - 1924. Vystavěly se do něj zahradnické byty, protože se rozšířil zámecký park. Po vzniku Československa a díky následné pozemkové reformě přišla rodina o značnou část majetku. Předposlední majitel se po anšlusu Rakouska přestěhoval natrvalo do Valtic, kde také zemřel. Rodina po nacistické okupaci uprchla a zámek zůstal opuštěný. Valtice byly připojeny k Německé říši. Cenné umělecké sbírky se podařilo ze zámku do Lichtenštejnska odvést těsně před osvobozením. Následně byl rodině na základě Benešových dekretů zabaven celý majetek. Více jak polovina obyvatel byla z Valtic odsunuta, kvůli svojí německé národnosti. Zámek byl zařazen do památek první kategorie a měl být zpřístupněn veřejnosti, ale k tomu nedošlo, protože v bezprostřední blízkosti Valtic se nacházelo hraniční pásmo. Vnitřní prostory proto začaly sloužit jako sklady hned několika národních podniků. V předzámčí byl navíc zřízen ženský tábor nucených prací. Valticím se začalo blýskat na lepší časy když neutěšený stav barokní budovy pronikl do novin a televize. V roce 1958 bylo na vládní úrovni i díky místnímu obyvatelstvu rozhodnuto o obnově zámku. V roce 1963 se tak mohl zámek konečně otevřít veřejnosti. Od roku 1967 je v levém křídle předzámčí zřízen hotel. Velikých a zasloužených oprav se Valtice dočkaly až v roce 1992 v souvislosti s prohlášením okolní krajiny za krajinnou zónu. Od roku 1995 je zámek chráněn jako Národní kulturní památka. V roce 1996 byly Valtice zapsány na seznam Světového dědictví UNESCA.

Zajímavosti:

Město i zámek navštívil v roce 1928 československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a v roce 1936 město i zámek navštívil jeho nástupce Edvard Beneš.

Natáčení:

Sněžný drak, Tři srdce, Marie Terezie, Téměř růžový příběh, Tajemství alchymisty Storitza, Svatba upírů

Majitelé:

1.církevní majetek (1179 - 1192)

2.Seefeldové (1192 - 1270) šlechtický rod

3.královský majetek (1270 - 1278)

4.Kuenringové (1278 - 1347) šlechtický rod

5.Potendorfové (1347 - 1387) šlechtický rod

6.Lichtenštejnové (1387 - 1945) šlechtický rod

7.Československá republika (1945 - 1960)