Zámek Břeclav

2. 3. 2025

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenném městě, které leží na řece Dyji asi 50 km jihovýchodně od Brna, na hranici s Rakouskem a poblíž hranice se Slovenskem.

Historie:

Z několika lokalit v katastru dnešní Břeclavi osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesích jihovýchodně od města), které bylo také důležitým velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno.

Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. na vyvýšenině uprostřed dyjské nivy pohraniční hrad pojmenovaný po něm (odtud se zkomolením vyvinulo jméno Břeclav), který byl poté po nějaký čas jedním ze správních center Moravy.

Ve 13. století, kdy hrad získala královna Konstancie, byla přistavěna mohutná kamenná věž. Po roce 1426 zde sídlila husitská posádka. Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili na říčním ostrově městečko nové, nazvané Nová Břeclav (dnes jádro města kolem hlavního náměstí) – původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav.

V 1. polovině 16. století získali hrad i Novou a Starou Břeclav Žerotínové; hrad přestavěli na renesanční zámek. Jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína (1579–1638) se zúčastnil stavovského povstání po roce 1618, za což mu bylo břeclavské panství konfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastníci sousedních Valtic a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny.

V rámci rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek, který nebyl sídelním, počátkem 19. století přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu.

Tato oblast byla osídlena již v pravěku, čehož je dokladem důležité velkomoravské hradisko Pohansko, které se nachází jihovýchodně od města a které bylo v 10.století opuštěno. Pravděpodobně v roce 1041 založil kníže Břetislav I. na vyvýšeném místě uprostřed dyjské nivy pohraniční hrad, který dostal jméno po samotném knížeti. Tento hrad sloužil k ochraně dyjského přechodu a na nějaký čas se stal jedním ze správních center Moravy. Hrad se v písemných pramenech objevuje v roce 1046, 1073 a 1078. Význam hradu dokládá i existence kostelíka doložené listinou z roku 1131. Ve dvacátých letech 13.století Břeclavsko dostala věnem manželka krále Přemysla Otakara I. Konstancie Uherská, která nechala hrad přebudovat. Byl vystaven na dřevěných kůlech a sestával z hradního paláce a mohutné fortifikační věže, jak svědčí zbytky věže a fortifikace. V roce 1237 Břeclavsko vlastnil Oldřich Korutanský, bratranec krále Václava I., který jej však zase ztratil za války mezi Václavem I. a jeho synem Přemyslem II. roku 1249. Od té doby jej vlastnil Vilém z Egerberku, ale tyto své državy pozbyl patrně v souvislosti s bitvou na Moravském poli roku 1278. Pravděpodobně od této doby je Břeclavsko v rukou Viléma z Hustopečí, poté se o Břeclavi mlčí až do vlády Václava III., který tento hrad udělil lénem Hartlebovi z Boskovic, který jej v roce 1313 prodal rakouským bratřím Štěpánu a Alexímu z Hainfeldu. Poté jej ve třicátých letech 14.století získal Albert z Rauhenštejna, nepřítel Jana Lucemburského. Takže byl v roce 1336 zajat a poté opět hrad i s panstvím patřil koruně. V roce 1367 postoupil markrabě Jan bratrům Hanuši, Hartneidu a Jiřímu z Lichtenštejna a jeho syn Jošt jim je panství udělil lénem v roce 1389. Na počátku husitských válek se hrad stal pevností, která bránila husitům proniknout do Rakous. Takže byl rozšířen o předhradí a o nárožní střílny. Král Zikmund roku 1421 Břeclav postoupil Petru Kutějovi, který však tajně jednal s husity, takže je král v roce 1422 uvěznil. Roku 1426 se husité hradu zmocnili a dosadili na něj svoji posádku, která ohrožovala Rakousy. Po bitvě u Lipan posádka hrad vydala Albrechtu Rakouskému, který jej vrátil lénem Lichtenštejnům, kteří byli věrní Jiřímu z Poděbrad, ale po jeho smrti přešli k uherskému králi Matyášovi. Roku 1526 postoupil král Ludvík Jagellonský hrad s městečkem i s panstvím Janu Skálovi z Doubravky. V roce 1534 panství koupili bratři ze Žerotína, ze nichž byl v roce 1570 přestavěn v renesanční zámek s arkádovým toskánským sloupovím a sály s jednoduchou architektonickou výzdobou. U zámku vznikl také přírodní park. Žerotínové vytvořili nejrozsáhlejší a nejvýnosnější v zemi. Celé panství bylo velmi tolerantní, protože v něm byli trpěni čeští bratři, novokřtěnci a židé. Na počátku 17.století bylo panství ohroženo z Uher povstáním Bočkajovců, podporovanách Turky a Tatary proti císaři. Další ohrožení panství souviselo s tím, že se jeho majitel Ladislav Velen ze Žerotína zúčastnil stavovského povstání, ca což mu bylo panství skonfiskováno, on sám ovšem uprchl za hranice, kde proti císaři houževnatě až do své smrti bojoval. Roku 1638 koupili panství opět Lichtěnštejnové. Počátkem 19.století byl přestavěn v romanticky novogotickém stylu a byla k němu přistavěna zkosená věž, budící dojem zříceniny. Sloužil za místo lovu a k hospodářským účelům, kolem byl totiž lužní park s pivovarem a mlýnem. Po první světové válce uvalilo ministerstvo zemědělství na břeclavské a lednické panství Lichtenštejnů nucenou správu. Za druhé světové války byl zámek poškozen během bombardování. Na konci války byl i obsazen sovětskou armádou a poté československou armádou, poté byl zestátněn a opuštěn. V roce 1948 se započalo s úpravami zámku pro potřeby SNB. V roce 1968 zámek od pohraniční stráže převzal břeclavský národní výbor. Zámek byl zapsán na seznam kulturních památek, ale zůstal bez využití a chátral a to i po roce 1989. V letech 2008 - 2009 bylo v přízemí interiérů s odvlhčením zdiva. Celá pohledová fasáda byla opatřena vápenným nátěrem a zabezpečena otvory chybějících oken. V roce 2014 byla upravena a zpřístupněna hlavní věž. V roce 2017 se do sklepních prostor zámku nastěhovala soukromá vinárna. Současně je budova díky dlouhodobé neúdržbě v havarijním stavu, avšak město v roce 2024 představilo návrh na rekonstrukci zámku, kde byl mělo vzniknout návštěvnické centrum a Dům přírody. Práce na rekonstrukci by mohli začít v roce 2026.

Majitelé:

1. Královský majetek (1041 - 1249, 1336 - 1367)

2. Vilém z Egerberku (1249 - 1278) šlechtic

3. Vilém z Hustopečí (1278 - 1305) šlechtic

4. Hartleb z Boskovic (1305 - 1313) šlechtic

5. Páni z Hainfeldu (1313 - 1330) šlechtický rod

6. Albert z Rauhenštejna (1330 - 1336) šlechtic

7. Lichtenštejnové (1367 - 1421, 1434 - 1526, 1618 - 1945) šlechtický rod

8. Petr Kutěja (1421 - 1426) šlechtic

9. Husité (1426 - 1434)

10. Jan Skála z Doubravky (1526 - 1534) šlechtic

11. Žerotínové (1526 - 1618) šlechtický rod