Hrad Špilberk
Geografie:
Hrad se nachází na vrcholu stejnojmenného kopce, který leží v městské části Brno-střed a tvoří dominantu města Brna.
Historie:
Hrad Špilberk byl postaven v polovině 13.století na skalnatém vrchu nad historickým centrem města českým králem Přemyslem Otakarem II. z dynastie Přemyslovců. Svým stavitelem byl koncipován jako opora panovnické moci a důstojné sídlo vládců Moravy. V letech 1234 - 1237 byl hrad na Petrově opuštěn a stal se částí města, neměli čeští panovníci v Brně opevněné středisko ani dům, který by jim sloužil jako obydlí při častých návštěvách jednoho z nejdůležitějších míst na Moravě. Václav I. řídil z Brna značnou část akcí, které přispěly v roce 1251 k získání Rakous a pro Přemysla II. bylo město důležitým opěrným bodem při jeho politických jednáních a vojenských výpravách. Nejstarší písemné záznamy o hradu jsou z let 1277 - 1279 a své místo získal z původního pojmenování kopce. Ještě před úplným dokončením stavby plnil Špilberk svou vojenskou a strategickou funkci. Hned po svém dostavění sloužil Špilberk zemské správě. Ačkoli je hrad zprvu koncipován jako přední královský hrad na Moravě a pevná opora panovnické moci, panovníci jej navštěvovali jen sporadicky. Když se Přemysl II. střetl s králem Rudolfem Habsburským a byl s ním nucen pro odboj českého panstva jednat o míru, přijel na podzim 1276 do Brna a zůstal zde až do listopadu. Odtud pak řídil své válečné přípravy a opíral se o opevněné město s právě vybudovaným pevným hradem. Tehdy poznal důležitost Špilberku a Brna a urychlil výstavbu hradu. V září 1277 byla Přemyslem Otakarem II. na hradě kapli sv. Jana a daroval jí dvůr v Řečkovicích a ves Jundrov. Tahle stará, dnes nezachovaná hradní kaple se patrně nacházela v prvním patře paláce na východní straně hradu proti městu nad vjezdem vedle velké věže, tedy na místě, jehož vybudování dosvědčuje ukončení stavby části středověkého hradu. Jednalo se o hrad plášťový, byl obehnaný kamennou zdí uzavírající jeden dvůr ve tvaru nepravidelného lichoběžníků. Zeď byla asi 8 metrů vysoká, průměrná 2,8 metrů silná, na severní straně však dosahovaly síly 3,5 metru a byla obklopena příkopem. Dvůr byl 78,4 metrů dlouhý a 48,2 metrů široký. Na kratší východní straně stála mohutná pravoúhlá stavba, asi 40 metrů dlouhá, 9,7 metrů široká a 13 metrů vysoká, vestavěná do jihovýchodní obvodové zdi, s níž tvořila stavební celek. Nebyla členěna a jen na vnější straně hradu z ní vystupovala na sever od středu posunutá mohutná hlavní věž, chránící vjezd na její jižní straně. Portály pocházejí ze 13.století a střední z nich měl bránu uzavírající vjezd z města do hradu po mostě přes příkop. U paty vedla do hradu malá branka používaná do dnes. K vjezdu přiléhala budova se síní v přízemí a s kaplí a dalšími prostorami v prvním patře. Na toto křídlo navazoval v pravoúhlém zalomení palác. Severně od věže, na východní straně, byl patrně volný čtvercový prostor, jehož každá strana měřila 10,5 metrů, chráněný na severním rohu východního křídla rohovou pětibokou věží. Volný prostor byl podél severní zdi zastavěn v neznámé době proženou pozdně gotickou dvoupatrovou sálovou stavbou. Druhá brána do hradu byla asi uprostřed západní obvodové zdi a vedla k ní strmá vozová cesta. Jižně asi uprostřed od západní obvodové zdi stála kruhová hladová věž. Opodál ve dvoře byla studna, z níž se čerpala voda pomocí šlapacího kola a vedle ní kruhovitá cisterna. K hradu patřily byty pro úředníky a služebnictvo, stáje a jiné potřebné prostory. Jak byly tyto stavby rozloženy podél dalších zdí dvora v době vzniku hradu, nelze však už dnes zjistit. Nový hrad měl purkrabího a hradní posádku. Od počátku sloužil zemské správě a patřily k němu zbytky nemovitostí a práv, jimiž byl kdysi vybaven původní brněnský hrad na Petrově. Víme např., že se zde v lednu 1278 konal z příkazu Přemysla II. soud čili generální sněm. Dřív než český král ukončil politické a vojenské přípravy, zahájil Rudolf v létě 1278 válku. České vojsko se shromažďovalo za Přemyslova osobního vedení v první polovině července u Brna. Přemysl na Moravském poli 26.srpna ztratil bitvu i život a Brno otevřelo své brány Rudolfovi. Roku 1283 se Špilberk stal opět důležitým centrem české vládní moci na Moravě v letech 1283 1286 a 1288 hostil ve svých komnatách mladičkého Václava II. V únoru 1286 byl na hradě provinciální soud, o deset dní později slíbil Gerhard z Obřan na Špilberku věrnost Václavu II. a také v letech 1293 a 1327 zasedal sněm a soud v jeho prostorách. Král Václav II. pobýval častěji v Brně, třebaže v oblibě používal měšťanské domy, tak zcela jistě navštěvoval i Špilberk. Každopádně zde předal roku 1301 svého syna Václava III. uherskému poselstvu, když mu byl nabídnut uherský trůn. Špilberk měl prvořadý význam i v jednáních a bojích s římským králem Albrechtem I. Po smrti krále Václava II. roku 1305 jeho nástupce Václav III. jednal právě na Špilberku o míru s Rakušany a v srpnu téhož roku zde Václav III. oslavil sňatek s Violou Těšínskou. V březnu 1306 zavítal opět do Brna a v té době připravoval rozsáhlá politická a vojenská rozhodnutí, která mu měla zajistit Polskou korunu. Když byl následně v srpnu téhož roku v Olomouci zavražděn přidalo se Brno za bojů o českých trůn k habsburským uchazečům. Špilberk dostal rakouskou posádku, které velel roku 1307 Oldřich z Walsee. Po zavraždění římského krále Albrechta v květnu roku 1308 ovládl pole Jindřich Korutanský. Roku 1310 byl však českým zvolen Jan Lucemburský, tak mu hrad otevřel svou bránu a odsud král zajišťoval v letech 1311 1312 a 1315 svou vládu v markrabství moravském. Nepřestal být důležitým opěrným bodem královské moci na Morově ani za Lucemburků. V letech 1337 - 1340 na něm sídlila tehdejší manželka Karla IV. Blanka z Valois. V letech 1349 - 1411 byl hrad rezidencí markrabat Jana Jindřicha a Jošta. V roce 1380 se zde konal četné navštívený směn. Když na hradě sídlila moravská markrabata byl hrad velmi udržován a mnoho se na ně stavělo. Zdá se v této době vyrostly podél zdí četné budovy, které jsou nakreslené v plánech z dob švédského obléhání Brna. Za husitské revoluce obsadil Špilberk král Zikmund a na podzim roku 1421 tu věznil husitské poselstvo. Roku 1422 odevzdal Zikmund hrad Špilberk svému zeti Albrechtu Habsburskému který na hrad povolal rakouskou posádku. V jejím čele potom bojoval proti husitům na venkově i při jejich pokusech o dobytí Brna. Po Albrechtově smrti svěřil moravský sněm roku 1440 hrad městu Brnu. Město hrad drželo hrad do roku 1453, kdy se ho ujal Ladislav Pohrobek. Ladislav Pohrobek zastavil hrad Vaňkovi z Boskovic na Černé Hoře. Díky těmto událostem vznikl takový zvyk, že po panovníkově smrti opatroval špilberský hrad a všechny ostatní zemské statky zemský hejtman, tak dlouho dokud nový vladař nepřijal hold moravského sněmu a nepotvrdil privilegia markrabství. Král Jiří z Poděbrad vykoupil Špilberk roku 1458 ze zástavy a na hradě se usadil jeho syn Viktorín z Poděbrad jako moravský zemský hejtman a jako správce celé země. Za bojů Jiří z Poděbrad a Matyáše Korvína proti křižákům v lednu 1467 obléhali hrad Brňané, ale královská posádka statečně vzdorovala všem útokům a ohrožovala město. Roku 1468 dorazil sám Matyáš Korvín, hrad se ovšem zase udatně bránil velké přesile nepřátel, teprve roku 1469 když byly zásoby úplně spotřebovány musela posádka hradu kapitulovat, vyjednavši si předem volný odchod se zbraní v ruce. Poté hrad obsadil uherský král Matyáš Korvín. Po jeho smrti 1490 připadla Morava zase Čechám a nový král Vladislav II. Jagellonský dostal hrad do své moci. Roku 1494 začalo vnikat brněnské předměstí. Roku 1498 zastavil Vladislav II. Jagellonský hrad Janu z Lomnice na Meziříčí. Jan z Lomnice zemřel roku 1515 a po něm vlastnili hrad jeho synové Jindřich Vladislav a Václav, ale hrad v té době chátral. Když Turci roku 1542 ohrožovali Moravu usnesl se zemský sněm aby hrad Špilberk Cornštejn a Znojmo byly opraveny vyzbrojeny a opatřeny posádkou připravenou k boji. Šetření z roku 1543 však bylo katastrofální. Na hradě bylo jenom 12 hákovnic a 6 pušek, 14 pušek bylo u zámečníka. Dva měděné kusy byly dobré, dva železné byly pokažené a v komoře ležela stará, neopravená děla. ze zásob se našla bečka prachu, 2 bečky síry, 2 bečky sanytru a 2 nebo 3 bečky šípů. Zdi hradu byly nekryté a na spadnutí, pouze vinné sklepy byly v pořádku. Hradní posádku tvořil úředník, 6 pacholků a 2 pacholata, ale 2 pacholci byli ženatí, takže bydleli na brněnském předměstí a na Špilberku se objevili velmi zřídka. Česká král Ferdinand I. roku 1547 zažaloval bratry z Lomnice na zemském soudě, vyhledal potřebné listiny v zemských deskách, u olomoucké kapituly a na brněnské radnici. Spor roku 1548 vyhrál. Jakmile přešel Špilberk do zeměpanských rukou byl ihned obnoven. Roku 1560 chtěl král hrad prodat cizinci, moravští stavové jej však koupili. Posléze hrad získalo koupí město Brno ale nevěnovalo mu náležitou péči proto chátral a roku 1578 částečně vyhořel. Roku 1587 žádala městská rada za podpory moravského sněmu aby jí panovník zaplatil dluh 5000 zlatých a odpustil na dvanáct let městu berni, protože chce velmi sešlý hrad opravit. Avšak až postup Turků roku 1593 přiměl brněnské konšely dávat do pořádku pevnostní zdivo, starat se o výcvik hradní posádky a opatřovat pro ni výzbroj. V letech 1618 - 1620 katolická městská rada po prvním pokusu o převrat sice obsadila hrad, ale když vzbouřenci vjeli do města tak špilberská posádka nijak nezasáhla a vojáci byli zproštěni přísahy. Po bitvě na Bílé hoře plukovník Ebenberger svolal měšťany a vyzýval je aby s ním setrvaly, k obraně hradu však nedošlo a plukovník zrazený svými vojáky uprchl do Slezska. Brno otevřelo své brány císařským vojskům roku 1621, tím bylo obsazení Brna dokonáno a Špilberk byl městu zkonfiskován. Důvodem bylo že Brňané prý hrad nedovedli uhájit a předali jej rebelům. Tak Špilberk opět přidal pod vládu panovníka a díky tomu zde mohli být uvězněni četní vůdci stavovského povstání na Moravě. Za třicetileté války byl vysoce ceněn vojenský význam Špilberku a proto se Ferdinand II. zajímal o stav jeho opevnění. Větší stavby ale byli zahájeny až v roce 1639 a pokračovaly zvolna, do roku 1641 se mnoho nevykonalo. Stěžejní význam získal za dvojitého obléhání v září 1643 a květnu 1645. V šesti nedělích se postavil chráněný přístup, předsunuté opevnění na jihovýchodní straně hradu a na novou baštu na severozápadě ve směru předpokládaného švédského útoku. Pro zamezení případného požáru byli z hradu odstraněny všechny střechy. Hrad a město bránilo přes 1500 mužů, posíleni pomocnými sbory a dělostřelectvem. Švédové se podkopů a příkopů přiblížili k hradbám, ostřelovali Špilberk a Brno z děl a podnikli řadu prudkých, ale naštěstí bezvýsledných útoků. Když selhal i jejich poslední úder, jemuž předcházela celodenní prudká dělostřelecká palba odtáhli od Brna. Strategický prvořadý i taktický význam nedobytné špilberské pevnosti byl nepopiratelný. Když tedy došlo k míru roku 1648 a vypukla nová tentokrát švédsko - polská válka a Švédové postupovali k slezským hranicím dal Ferdinand III. Brno i hrad Špilberk opevnit. Práce hradil moravský zemský sněm, pracovalo se však pomalu a vše se urychlilo až tatarským a tureckým vpádem na Moravu v roce 1663. Když Turci obléhali roku 1683 Vídeň byla na Špilberku zbudována zbrojnice a rychle se činily i přípravy k jeho obraně. Přes všechny průtahy spojené s opevňovacími pracemi se v druhé polovině 17.století změnil z původně gotického hradu na citadelu, budovanou podle francouzského vzoru. Koncem 17.století byl hrad opatřen hradbami ve dvou rovinách nad sebou a dominovala mu barokní cibulová věž na prvním nádvoří v místech původně raně gotické čtyřboké věže. Většina gotických oken na jihovýchodní fasádě byla zazděna a na levé straně byla zazděna čtyři okna původní hradní kaple. Roku 1725 bylo zlepšováno opevnění na východní straně hradu. Roku 1728 jsou zaznamenány práce na komunikačních spojích hlavně na bráně a prachárně. Z let 1718, 1723, a 1727 - 1729 se dozvídáme o opravách zadní strážnice a o zastřešení zbrojnice. V roce 1741 byla Vídeň upozorňována na nedostatky v opevnění. Roku 1742 obléhali Brno a Špilberk marně Sasové a Prusové. Vídeň následně hradu přikládala velikou důležitost. Staré hradní příkopy vytesané ve skále byly zastavěny na severovýchodní a jihozápadní straně kasematy, aby poskytovaly posádce úkryt před dělostřeleckou palbou. Před zbrojnicí na severovýchodní straně byla v letech 1754 - 1756 postavena přízemní budova kasáren, která pokračovala i na jihozápadě a severozápadě obvodové zdi hradu. Tehdy byla nejspíš odstraněna stará hladová věž. Na severovýchodním křídle přízemních kasáren bylo roku 1799 vybudováno první poschodí a roku 1847 druhé patro Haličského traktu. Kasematy byly roku 1784 rozděleny na cely, vězeňské chodby a strážnice. Tím se hrad Špilberk změnil z původně vojenského zařízení na jeden z nejobávanějších žalářů Evropy. Kasematy byly v dalších letech rozsáhle upravovány, aby byly schopné zvládnout masový příliv vězňů. Pro vězeňské účely se stavělo až do roku 1847 a tehdy vznikla na hradbách proti Brněnské bráně i nová budova pro ubytování úředníků a dozorců. Špilberk ztratil svůj vojenský význam v letech 1805 a 1809 při vítězných taženích Napoleona I, který sice prvně dal část opevnění opravit ale posléze nechal četná důležitá opevnění a zbrojnici rozbořit. Od té chvíle si začala Vídeň uvědomovat, že tento hrad jako pevnost dosloužil. Jeho hradby byly následně udržovány a opravovány jenom proto, aby překážely útěku vězňů. Roku 1821 bylo např. zdivo okolo hradu zvýšeno. Avšak stanovení, že se Špilberk stane věznicí ustanovil za své vlády již Leopold I. roku 1673. Na hradě však mimo zlodějů, žhářů, násilníků, vrahů byli žalářováni i poddaní, kteří se vzbouřili své vrchnosti, nekatolíci a vysocí státní i vojenští hodnostáři za prozrazení státního tajemství, za politické přečiny a jiná provinění. Od roku 1816 byli na Špilberku vězněni italští karbonáři bojující za svobodu své vlasti. V letech 1833 - 1835 Italů přibývalo. Roku 1838 byl prozrazen tajný spolek v Haliči a proto řada odsouzených putovala právě na Špilberk. V roce 1846 vypuklo v Krakově povstání proti Rakouské nadvládě a proto následujícího roku byli přivezeni zajatí političtí vězni opět na Špilberk. Když v březnu roku 1848 vypukla revoluce ve Vídni byla vláda donucena propustit politické vězně. Brány Špilberku se otevřely a vězňům vysvitlo slunce svobody. Od třicetileté války spravovaly Špilberk vojenské úřady, roku 1783 byla však zřízena trestnice kterou spravoval apelační soud a policejní ředitelství. Roku 1820 vojenská správa předala hrad úplně do rukou státního moravskoslezského generálního ředitelství a od té doby byl hrad civilní věznicí. Po amnestii politických vězňů roku 1848 zůstali na hradě pouze vězni odsouzeni pro různé kriminální delikty. V letech 1855 - 1858 byl hrad přeměněn na kasárny a sloužil jako vojenská trestnice. Za první světové války bylo na hradě vězněno mnoho odsouzených za velezradu a také četné množství vojenských zběhů. Od 1.září 1939 do 5.července 1940 prošlo hradními kobkami stovky československých bojovníků za svobodu a řada německých antifašistů, posílaných odtud do koncentračních táborů. Mnozí v těchto místech a při řádění nacistů, kteří si rozhodně nedělali hlavu s mezinárodními právy natož lidskými právy a kteří měli mnohdy násilnické až sadistické sklony, položili i svůj život. Po osvobození sloužil hrad opět jako kasárna a vojenská trestnice do počátku 60 let, kdy vláda prohlásila hrad za národní kulturní památku a svěřila jej muzeu města Brna. Město sem umístilo sbírky a stará se o potřebnou úpravu udržování objektu. Byly obnoveny kobky význačných politických vězňů, zřízena pamětní síň italským polským a maďarským vlastencům a zachován stav kasemat z doby okupace, jejichž úpravy začaly počátkem roku 1945 ale už nebyly dokončeny. Špilberk se měl nejspíš proměnit v rozsáhlé popraviště, naštěstí se to nestalo i když hrůzy, které tu museli vězni prožívat z něj nejspíše činí mučírnu. Štěstím je že tento komplex má i jinou historii a že se podílel na dědictví naší republiky.
Natáčení:
Já truchlivý bůh, Dřevěná Marika, Marie Terezie, V cizím revíru, Rudá armáda v boji o Brno, Labyrint, Trhala fialky dynamitem, Četnické humoresky, Záhady Toma Wizarda, Hledání ztraceného času, Stopy zločinu, Dostaveníčko, Stopař, My z konce světa, Cesta která vede nikam, Tichá bolest, Hříšní lidé města Brněnského, Neobyčejná třída, Posel
Majitelé:
1.Královský majetek (1234 - 1918)
2.Československá republika (1918 - 1939)
3.Protektorát Čechy a Morava (1939 - 1945)
4.Československá republika (1945 - 1960)
5Československá socialistická republika (1960 - 1990)
5.Česká a Slovenská federativní republika (1990 - 1992)
6.Česká republika (od roku 1993)
Fotografie:
