Hrad Bouzov
Geografie:
Hrad Bouzov se nachází v mírně zvlněné lesnaté krajině na ostrohu nad potokem Špránkem západně od stejnojmenné vesnice jihozápadně od města Loštice na středozápadní Moravě.
Historie:
Už do pradávna vedla podél potoka Špránku z Loštic na severu do Konice na jihu nemálo důležitá cesta spojující Čechy se střední Moravou. Na její ochranu bylo zbudováno hradiště Obersko. Přibližně v polovině cesty mezi zmíněnými městečky vznikl pozdě hrad Špránek. Byl jen obytným stavením s věží a pevnou zdí. Založil jej Dětřich ze Spranecku. Stál na mohutné skále nedaleko javoříčských jeskyň ovšem na místě s nevelkou skalní plochou, jejíž skromný rozsah byl příčinou, že se nemohl rozrůstat a snad proto během století zanikl. Celé toto území, zpočátku zeměpanské královské či markraběcí bylo spravováno z Olomouce panem Albertem z Lešan a Plumlova. Jeho syn Buz (Bohuslav) kolem roku 1300 zahájil prvotní stavbu, která byla dokončena v roce 1317. Vznikl v mnohem výhodnější poloze, asi hodinu cesty na sever. Nebyl jako předchůdce v nepřístupném kraji, ale nedaleko polí prvotních osad, které už tehdy stály a přinášely obživu a které od toho času po celá staletí taky nový hrad vyživovaly. Staveniště Bouzova byla skalnatá plošina na konci širokého ostrohu, odkud bylo lehce přehlédnutelné údolí Špránku i s cestou vinoucí se kolem něj a také údolí řeky Třebůvky na severozápadě. Toto místo bylo vybráno podle nejnutnější potřeby tyto cesty dobře uhlídat a zároveň zabezpečit hrad sám. Proto byl v souladu s běžnou praxí dobře a promyšleně opevněn. Skalnatý ostroh, který byl pro stavbu hradu vybrán, má prudké srázy do údolí. Jen od přístupné strany staveniště odděloval hluboký, dodnes patrný příkop, ohraničený mohutnou, kamennou, více jak dvou a půl metru silnou a sedm metrů vysokou obvodní zdí s ochozen na její koruně a cimbuřím. Jeden z koutů ohrazeného prostoru při vstupu zaujímá neobyčejně masivní válcová věž, nejen dnes, ale po celý středověk zdáli viditelná jako varovně zdvižený prst. Naproti, při zdi, byla dřevěná obytná budova. Středověké hrady nebyly bohatě vybavené, vyznačovaly se nepřístupností a masivními zdmi, byly to pevnosti. Tloušťka zdi věže Bouzova měřila čtyři metry. Buz z Bouzova byl jedním z mnoha pánů, kteří se postavili po boku zemského maršálka Jindřicha z Lipé proti řádně zvolenému králi Janu Lucemburskému. Sídlil na hradě do roku 1339, ale jeho synové hrad opustili. Roku 1340 získali hrad páni z Vildenberka. Zřejmě to byli dobří hospodáři, kupovaly statky a vesnice v okolí i s lesy, takže jim roku 1350 patřilo i panství Loštické, rozkládající se až k Mohelnici a Olomouci. Na jižní straně nechali vystavět nový, kamenný, pohodlnější palác, převyšující hradbu. Nová budova byla vícepatrová. V přízemí měla pár světnic pro sloužící a spižírnu, v patře rytířský sál a velkou obytnou místnost. Hrad byl též jistě ohrazen snad jen valem s palisádou a před ním zbudované přehradí s další bránou s mostem přes další příkop, hospodářskou budovou, stájemi a obydlím sloužících poddaných a nemnoho mužů posádky, pro než už nebylo na hradě místo. Roku 1382 byli však nuceni celé panství i s hradem prodat. Novým majitel se stal markrabě Jošt, nejvyšší zemský vládce, bratranec českého krále Václava IV. Protože se zemí rozhořely markraběcí války přistoupil ke zdokonalení opevnění hradu. V letech 1382 - 1390 byla dosavadní dřevěná hradba nahrazena kamennou zdí a spojena s bránou, v parkánu, v hranolové věži s propadlištěm se zvedacím mostem. Brána sama byla zabezpečena jen padací mříží, avšak po dobytí mohutných, železem pobitých vrat čekala na útočníka několikametrová temná propast vylámaná ve skále, které nebylo možno nijak přepažit a věže dobýt. Roku 1396 postoupil markrabě hrad Heraltovi z Kunštátu. Páni z Kunštátu byli stoupenci Husitů, kteří otevřeně protestovali proti upálení Mistra Jana Husa. Roku 1422 byl Bouzov dobýván. Páni z Kunštátu byli skvělí válečníci a neponechali obranu hradu Bouzova stranou. Kolem celého hradu nechali zbudovat předhradí okružní hradbu se čtyřmi okrouhlými baštami a hranolovou baštou se vstupní branou. Hradba byla nižší a užší než obranné zdi starého hradu a nesla na koruně dřevěný ochoz, který byl jistě bezpečnější pro obránce a účinnější při útoku dobyvatele. Starou parkánovou hradbu opatřili o nejméně dvě tři čtvrtě válcové bašty na straně vstupu do přehradí. Byl zbudován také nový dvoupatrový palác, který vyrostl na místě původní dřevěné roubené budovy při severní hradbě. Hrad tak nabyl dnešní podoby a už nebyl rozšiřován, ale jen přestavován. Roku 1464 svěřil král hrad svému příteli a svému nejoddanějšímu stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. Celá země se totiž opět připravovala na válku, tentokrát s Matyášem Korvínem. Na hradě vyrostla válcová dělová bašta, parkánová zeď byla zpevněna hranatou věží, navíc byla opravena hlavní věž, zřejmě opatřena i ochozem a střechou. Roku 1468 byl hrad uherským vojskem obležen a hrozilo mu vyhladovění, navíc byl pan Zdeněk Kostka z Postupic smrtelně raněn a záhy umírá. Hrad sice dobyt nebyl, ale celé okolní panství bylo zle postiženo. Mnohé vsi byly zničeny nebo zpustošeny tak, že zůstaly na dlouhou dobu neosídlené. Synové Zdeňka Kostku z Postupic dali hrad do zástavy Janu Krumsínovi z Lešan a Janovi ze Šelmberka. Následně jej roku 1481 i celé panství prodali Bočku Kunovi z Kunštátu. V kraji byla nalezena železná ruda a přímo v dolech pod hradem zřízena železná huť s hamrem na zpracování železa. Kraj rozkvétal a panství se rozrůstalo. Roku 1494 hrad od pánů z Kunštátu koupil Hanuš Haugvic z Biskupic, který byl majitelem nedalekého Jevíčka. Roku 1499 byl postaven nový palác na východní straně nalevo od veliké věže. Tímto způsobem byly spojeny všechny tři paláce severní, východní i jižní s velkou věží při vstupu, v níž byly proraženy chodby, aby se jí dalo procházet. Celá věž se tak obestavila, protože už nezaručovala bezpečnost jako kdysi. Pan Haugvic roku 1502 obdržel od krále Vladislava Jagellonského povýšení do českého panského stavu pro sebe a své potomky za věrné služby. Roku 1546 Haugvicové hrad prodali Prokopu Podstatskému z Prusínovic. Na hradě byla přistavěna kuchyň do nádvoří při paláci. Roku 1558 hrad vyhořel, napůl století zůstal neobydlený a zdá se, že jeho jižní část se nacházela ve stavu zříceniny. Navíc při požáru vzala za své válcová věž. Hrad však neobývali, proto značně zpustl a byl neopravován. Panství bylo roku 1560 rozděleno na dvě části. Roku 1583 prodali jednu část bouzovského zadluženého panství nejprve Nakserovi z Chotějovic a posléze Janovi Bergerovi z Bergu, který se dám přel s poddanými o vysoké roboty, které na nich vyžadoval. Panství bylo zadlužené dál a jeho synové kteří pořád nelidsky sdírali poddané. Velice zchudly a staly se jen nevýznamnými vojenskými důstojníky sloužící v císařské armádě. Roku 1617 tak bylo panství i s hradem prodáno Bedřichu z Oppersdorfu, který byl hejtmanem opolského knížectví a říšským hrabětem. Nechal opravit starý hrad téměř zničený požárem, nechal vybudovat novou obytnou budovu v moderním slohu a započala také výstavba jižního křídla. Nepochybně bylo k těmto přestavbám užito zdiva ruiny velké věže. Byly vystavěny i budovy na přehradí. Nové stavení ale sloužilo spíše jen správě panství než šlechtickému domu. Během třicetileté války Bouzov sloužil jako císařská pevnost a od roku 1643 jako vězení pro švédské zajatce. Po třicetileté válce byl hrad značně poničen, celý kraj zpustl, vsi byly vydrancované a zpustošené. Není tedy divu že o hrad i panství byl jen velmi malý zájem, proto jej roku 1651 hrabata z Oppersdofru prodávají hraběnce Eusebii Sabině Podstatské z Prusínovic, rozené z Kounic. Nová vrchnost vládla tvrdou rukou a využívala i svého hrdelního práva, ovšem za dobu svého držení sjednotili celý bouzovský majetek odkoupí druhé části panství. Hrad ztrácel svou obrannou funkci a stával se výhradně obytným objektem, který sloužil jako panské sídlo do roku 1696, kdy jej syn paní Eusebie prodal velmistru Řádu německých rytířů Františku Ludvíkovi, vévodovi z Pfalz-Neuburku. Nikdo z řádu však na hradě nesídlil, hrad chátral a pustnul, severní palác se zřítil docela. Jen brána byla opatřena novým ostěním. Roku 1742 přitáhli Prusové od Olomouce k hradu. Hradu sice neublížili, ale vydrancovali panské dvory a vyrabovali statky poddaných. Hrad byl důkladně opevněn a v předhradí byla vybudována nová správní budova a obytná budova, navíc byla upravena věž druhé brány. Ve druhé polovině 18.století význam panství poklesl natolik, že bylo spravováno centrálně z Bruntálu a vrchnostenský úřad se přestěhoval do tzv. předního hradu a nově postavených budov na předhradí. Mezi nimi a hradem byl také založen menší park. Roku 1805 se Habsburkové stali dědičnými velmistry Řádu Německých rytířů, jejich dynastie se k velmistrům řadila od roku 1780. Roku 1862 vypukl v městečku požár. Hrad byl v té době vnímán téměř jako pustnoucí zřícenina, ovšem část jižního křídla vpravo od vstupu, tzv. oppersdorfský palác byla obyvatelná. V letech 1835 - 1845 se Oppersdorfský palác zvýšil o druhé patro. Za prusko rakouské války roku 1866 se bouzovským panství opět prohnali vojáci obou armád, takže celý kraj byl opět poničen. Roku 1881 se započalo se zvelebováním obce, náměstí bylo srovnáno a upraveno, cesty osázeny stromovím a byl zřízen veřejný vodovod. Roku 1895 byly strženy zříceniny severního křídla a započalo se s jeho novou výstavbou, dokončenou v následujícím roce. V současné době se stavěla nová silnice k hradu, dokončená roku 1887. Dále bylo v roce 1887 strženo Oppersdorfské křídlo a bylo stejně jako to předchozí vybudováno znovu. Současně byla započata stavba věže, dokončená o dva roky později. Ostatní hradí budovy, stavebně zachovalejší, byly pouze přebudovány a obohaceny novými architektonickými a uměleckými články. Roku 1898 byl opraven nejstarší hradní palác se zbrojnicí a zbudovalo se tzv. Alžbětino křídlo. Roku 1900 došlo k vybudování nové novogotické hradní kaple a její věže na místě staré kuchyně. Rok nato bylo dokončeno klenutí kaple a opravovali se hradby, bašty, nově se zastřešilo přehradí a vsadilo se ostění do jejich budov. Potom se práce přesunuly před hrad, kde byla zbudována promenádní cesta. Na Bakuli byla udělána dřevěná rozhledna, byl zbudován lesní zámeček, kaple, dále se přestavěl hospodářský dvůr v městečku, upravilo se náměstí a obnovil se hradní park. Z hradu zmizela stará kuchyň a byli přistavěny drobné věžičky hradu. Bašta první brány byla obestavěna novou kulatou a hranatou věží, mezi něž byl vsazen nový portál. Okrajové bašty byly zachovány, ale zvýšená hradba mezi nimi a první bránou byla opatřena novým dřevěným ochozem, cimbuřím a střílnami. Dřevěný most, přímočaře vedený k druhé bráně, byl nahrazen kamenným obloukem, příkop byl prohlouben a rozšířen, přičemž byly odstraněny zbytky parkánové hradby předního hradu. Ten byl v podstatě zachován. Na západní straně byla přestavěna a zvýšena obytný budova a při ní vybudována mimo hradbu lednice. Do věže byla vsazena podstřešní arkáda a průjezd druhé brány byl oboustranně uzavřen novým ostěním. rekonstruován byl také stará padací most. V budově předního hradu byla vyměněna ostění a nově vsazena dvorní arkáda, schodišťové loubí a zbohaceny nárožní štíty. Zchátralá příkopová zeď před západním hradem byla stržena a nová zeď, která ji nahradila, byla již vedena ve vypřímené stavební čáře. Most byl zachován, pouze jeho zhlaví bylo prodlouženo, čímž se změnila strmost stoupaní. Stavební zchátralost mostu vyvolala mimoto potřebu rozšíření jednoho pilíře a podezdění oblouku. Věž třetí brány si zachovala svou původní vnitřní úpravu a její padací most a hřeben byly obnoveny. V průčelí byla věž vyrovnána do roviny se sousedním Oppersdorfský palác byl vybudován od základů nově, ostění přízemí a sluneční hodiny byly přeneseny. Nově byl vybudován také severní palác, skromně řešený do nádvoří s kopiemi starých ostění. Východní a jižní palác byly tvarově obohaceny, zvláště do nádvoří. Pozoruhodným prvkem hradního nádvoří je novorenesanční kašna, zakrývající vytesanou ve skále do hloubky dvaapadesát metrů. Stavební práce úplně skončily v roce 1912. Rekonstrukce byla velice nákladná byla provedena neobyčejně citlivě z hlediska historické věrohodnosti a slohového souladu. Romantickou přestavbou vznikla téměř dokonalá iluze mohutného středověkého feudálního sídla, v jehož objektech se prolíná několik stavebních slohů, zejména gotika a renesance. Inventář byl roku 1925 částečně zestátněn, jíž tehdy byl hrad umělecko-historickým muzeem a byl přístupný veřejnosti a školním výletům. Řád Německých rytířů byl nacisty po uchopení moci v Rakousku zrušen a jejich majetek vyvlastněn, u nás k tomu došlo až o rok později. V letech 1939 - 1945 přešel hrad a celé bouzovské panství do správy berlínské nacistické společnosti pro zachování německé kultury. Lesní a hospodářská majetek spravoval úřad SS-hospodářské správy. Na panství museli nedobrovolně pracovat brigádníci. Těsně před koncem druhé světové války Němci na hradě mučili české zajatce, navíc zosnovali plán na zničení nedaleké vsi. V okolí obce Javoříčko operovali partyzáni. Zastřelili ženu a dvě děti SS-lesního správce a hájenku zapálili. Němci v té době měli hrůzu s blížícího se konce války a z toho že by padly do rukou Rudé armády, takže provedli nejbrutálnější razii konce války. Na hradě se 5.května 1945 brzy ráno sešlo dvěstědvacet pět esesáků a gestapáků ozbrojených puškami, ručními granáty. kulomety, ručními granáty a fosforovými zápalnými bombami. V devět hodin dopoledne byla ves obklíčena a nastal masakr. Vrazi ve vojenských uniformách běhali od domu k domu zabíjeli muže a ženy s dětmi naháněli za vesnici na silnici směrem k potoku Střemeníčku, drancovali domy a samotným obětem nařídili je zapálit. Naživu nechali jen nejstaršího obyvatele vesnice starostu Jaroslava Dokoupila, aby dosvědčil, že se jedná o pomstu za spolupráci s partyzány. Ve třináct hodin odpoledne ves dohořívala, nezapálena byla jen kaplička, škola a hájovna, kde so oheň nerozhořel. Nacistickému řádění padlo za oběť osmatřicet mužů, nejmladšímu bylo pouhých patnáct let a nejstaršímu šestasedmdesát. Dalšího dne vrazi odtáhli se čtyřmi plně naloženými vozy toho nejvzácnějšího, co po domech našli a spěšně prchali před blížícími se osvoboditeli. Od roku 1955 je zde zřízeno pietní místo, vzpomínající na tuto událost. Po druhé světové válce byl hrad zkonfiskován státem a stal se jeho majetkem. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka a roku 1999 byl zapsán na seznam národních kulturních památek. Řád Německých rytířů podnikal v roce 2016 kroky k navrácení hradu Bouzov, avšak neúspěšně. Nyní je spravuje Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci a Národní památkový ústav.
Zajímavosti:
Možné je že se na hradě narodil český král Jiří z Poděbrad. Roku 1497 navštívil český a uherský král Vladislav Jagellonský. Hostem hradních pánů byl roku 1517 slovutný švýcarský učenec a humanista Rudolf Agricola ml. Nábytek v hradní ložnici pochází ze Španělska, řádu Německých rytířů jej darovala královna Marie Kristina. Hrad navštívil i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk roku 1929. Patří mezi deset nejnavštěvovanějších hradů v České republice a je i vyhledávaným místem filmařů.
Natáčení:
O medvědu Ondřejovi, Arabela, Kopretiny pro zámeckou paní, Navrácená láska, Třetí sudička, Válka volů, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, O Janovi a podivuhodném příteli, Jeskyně zlatá růže, Princezna Fantaghiro, Tanec pro Boha, Mladý Indiana Jones, Azrael anděl smrti, Arabela se vrací aneb Rumburak králem říše pohádek, Deset století architektury, Rumplcimprcampr, Kruté jezero, O poklad Anežky České, Napola, Krev zmizelého, Po stopách, Loupežník Hotzenplotz, Království potoků, Chalupa je hra, Kluci v akci, Za školou, Tři mušketýři, Dvanáct měsíčků, Adventures, Kde bydlely princezny, O zakletém králi a odvážném Martinovi, princezna půl království, Princezna zakletá v čase 1 a 2
Fotografie:
